Začínám modelovat domy a vtat se v typologii. Křižovatku s Veleslavínem jsem znovu několikrát překopal. Celou věcí se snažím provést racionální uliční síť. Kladenskou ohýbám tak, že se stává paralelní možností k Evropské. Stopa zprohýbané Veleslavínské ulice zachovávám.
Veleslavín na schwartplanu vypadá podivuhodně prázdně. Veřejného prostoru se zdá být asi 90%.
Pokud si vyznačím neveřejné plochy, z území se stává přehledné město. Jediný rozlitý prostor zůstává okolo Evropské.
Novými ulicemi propojuji Vokovice a Veleslavín v druhém bodě a Kladenskou ulici protahuji jako paralelu k Evropské.
Zde je vidět, o co mi jde. Rozděluji volný prostor na bloky kolem Evropské ulice. Mám ambici zahuštěním prostoru kolem ní propojit obě její strany. Vytvářím minimum veřejného prostoru. Všechno jsou ulice a křižovatky, jediný větší prostor je u Veleslavínské a před historickou nádražní budovou.
Navržené prostory plním budovami. V mém repertoáru jsou bloky schodišťových domů, dvě kancelářské budovy, samostatné domy o čtyřech bytech, třípatrové schodišťové domy se dvěma byty na patro. Těmi se snažím měřítkově přiblížit stávajícímu Veleslavínu, ale vytvořit současný standard bydlení a vytvořit poměrně hustě osídlenou oblast. Čím méně bytů v domě, tím lépe.
Domy u Evropské mají vstupy z obou stran, ostatní domy se orientují do mých nových ulic. Červeně je vyznačené, kde vytvářím podmínky pro obchodní parter.
Následně rozebírám jednotlivé typologie:
Jak je vidět, několik dalších míst je teřba řešit, nejsou ani načatá. Pozitivním posunem je ale to, že autobusové nádraží jsem přesunul přímo na Evropskou. Je vidět a nedegradují kvalitu prostředí v mé klidné čtvrti.
Takto asi vypadá výsledek. Mým dalším úkolem je věnovat se prostorům, finálně vyřešit dopravní systém, dořešit domy a věnovat se tomu, jak vypadají. Finálně dořešit program jednotlivých domů, nastavit standardy bytů. Čeká na mě také několik atypických nárožních a jiných domů.
